Vše o diamantech – proč se investice vyplatí

Diamant jako investice

Diamant se coby forma investice a úschovy majetku využívá odnepaměti. Po dlouhá staletí byl symbolem bohatství a blahobytu. I v současné době je do diamantů ukládáno okolo 7 % disponibilních prostředků občanů Evropské unie. Tyto drahé kameny se jako investiční nástroj hodí díky své vzácnosti a zejména výjimečným fyzikálním vlastnostem. Diamanty jsou totiž nejtvrdším materiálem naší planety, který je odolný vůči všem silám, chemickým sloučeninám a vysokým teplotám až do 1 300 °C.

Jak vzniká diamant a jaké jsou jeho vlastnosti

Od uhlíku k diamantu

Diamant je nejtvrdším materiálem na světě. Samotný jeho název pochází z řeckého adamas, což znamená nepřemožitelný. Přestože je jeho výskyt vzácný, je tvořený jedním z nejhojněji zastoupených stavebních prvků v přírodě – uhlíkem.

Atomy uhlíku v diamantu jsou spojeny krátkými pevnými vazbami v krychlové krystalické mřížce. Krystalizace probíhá za krajních podmínek, kdy tlak přesahuje 70 000 kilogramů na centimetr čtvereční a teplota je vyšší než 1 300 °C, což odpovídá podmínkám v hloubkách 100–200 km pod povrchem země. A tak z obyčejného uhlíku vznikne surový diamant.

Fyzikální, chemické a optické vlastnosti diamantů

Pravý diamant má kromě své krásy i řadu dalších výjimečných vlastností:

Tvrdost

Diamant je nejtvrdším materiálem této planety. Dosahuje nejvyššího, tj. 10. stupně tvrdosti na Mohsově stupnici tvrdosti minerálů. Na stupni 9 se nalézá skupina korundů (např. rubíny, safíry). Přestože se jedná pouze o rozdíl jednoho stupně, ve skutečnosti je diamant 140krát tvrdší než korund.

Měrná hmotnost 

Diamant má měrnou hmotnost 3,51g/cm3. Díky této vlastnosti se diamanty usazovaly v korytech řek a vznikala tzv. aluviální (naplaveninová) úložiště. Tato vlastnost je základním ukazatelem při určování pravosti diamantů.

Tepelná vodivost

Diamanty mají 6krát větší tepelnou vodivost než měď. Této vlastnosti se využívá jak při testování diamantů, tak při použití diamantů v nanotechnologiích.

Průsvitnost

Podle průsvitnosti rozlišujeme diamanty od naprosto čirých až po úplně matné. Do klenotů se vsazují co nejlepší kameny. Ostatní diamanty jsou užívány v průmyslu, kde mají svou nezastupitelnou úlohu.

Fluorescence

Využívá se při třídění diamantů, protože každý diamant ozářený rentgenovými paprsky fluoreskuje a může tak být oddělen od zbytku horniny. Fluorescence diamantů je obvykle modrá, ale může být i bílá, fialová, žlutá, zelená nebo oranžová.

Index lomu

U diamantu dosahuje specifické hodnoty 2,417 a propůjčuje mu tak jeho ojedinělé optické jevy, které taktéž slouží k určení pravosti.

Disperze

Optická vlastnost vyjadřující závislost indexu lomu na vlnové délce (tedy barvě) vstupujícího světla. Způsobuje barevné efekty pozorovatelné u vystupujících paprsků světla. Diamant má nízkou hodnotu disperze −0,044. Většina syntetických kamenů se srovnatelným indexem lomu má disperzi vyšší a hra barev v těchto kamenech je nepřirozeně nápadná.

Scintilační brilance (hra světla)

Jiskřivou brilancí se nazývá počet odrazů při pohybu broušeného kamene nebo při pohybu zdroje světla. Množství světlených odrazů závisí na počtu faset i na jejich správné velikosti.

Barevnost

Bílé světlo kolem nás je ve skutečnosti složeno z celé škály barev – od červené po fialovou. Podle toho, jaké spektrum pohlcuje a vyzařuje, vytváří výslednou barvu. Téměř všechny diamanty obsahují i atomy dalších prvků. Nejčastěji to bývají atomy dusíku způsobující žluté zabarvení (tj. absorbuje modré spektrum). Bor způsobuje modré zabarvení (absorbuje žluté spektrum). Další barevné mutace jsou způsobeny jinými mechanismy, např. deformací krystalové mřížky (růžové diamanty) nebo radiací (zelené diamanty) atd. Diamant bez příměsí jiných prvků je úplně bezbarvý.